Asi to znáte. Otevřete inzertní noviny, najdete si zajímavou nabídku bytu nebo domu, voláte – a na druhé straně se dozvíte, že nemovitost už není k mání. Trochu zklamání, trochu vzteku. Z pohledu makléře, který tu inzeráty vydává léta, vám můžu říct, že to není záměrná hra ani lajdáctví. Je to prostě důsledek toho, jak různá média fungují. A co je důležitější – dá se s tím něco dělat.
Když mi klient svěří nemovitost, mým úkolem je prodat ji nebo pronajmout v rozumném čase a za co nejlepších podmínek. Aby se to povedlo, musí o nabídce vědět co největší počet potenciálních kupců. A protože každý člověk hledá jinde – někdo na mobilu, někdo v novinách ze schránky, někdo přes známé – pouštíme inzerci souběžně do více kanálů.
Vlastníci tenhle přístup obvykle ocení. Čím víc lidí nabídku vidí, tím větší šance, že někdo zaplatí požadovanou cenu nebo dokonce přihodí. Druhá strana mince je ale ta, že každý kanál reaguje na změny jinak rychle.
Realitní portály a webové stránky kanceláří jsou dnes základem. Mají několik výhod, které ostatní formy inzerce zkrátka nedoženou. Místo pár řádek textu vám dají detailní popis nemovitosti, desítky fotografií, často i video prohlídku, někdy 3D model. Než zvednete telefon, máte poměrně jasnou představu, do čeho byste šli.
Pro mě jako makléře je ale klíčová ještě jedna věc – rychlost úprav. Když přijde rezervace, během několika minut to v inzerátu označím. Když nemovitost prodáme, stáhnu ji nebo nahodím razítko „prodáno". Klient, který se na portál podívá ráno, vidí aktuální stav. Proto vždycky doporučuji začít hledání právě online.
Možná si říkáte, proč tedy vůbec inzerovat v novinách. Důvody jsou nejméně dva.
První skupina, na kterou cílíme, jsou lidé, kteří jednoduše nemají čas nebo možnost trávit u počítače hodiny – řidiči, lékaři, prodavačky, dispečeři, řemeslníci. Když přijdou domů, otevřou si tištěnou nabídku u večeře, a tím to pro ně mnohdy končí. Druhá skupina jsou ti, kdo aktivně nehledají, ale o změně bydlení uvažují. Roznášené inzertní noviny do schránek se k nim dostanou samy a často právě takový inzerát rozhodne, že se rozhoupají a začnou jednat.
Tisk tedy zachycuje publikum, které online inzerce minulosti. Z mé zkušenosti není zanedbatelné.
A teď k jádru problému. Tisk má jednu fyzickou bariéru – uzávěrku. Inzerát musí být odevzdán vydavateli zhruba dva týdny předem, pak se noviny graficky zpracují, vytisknou a roznesou. Mezi okamžikem, kdy nabídku ohlásím vydavateli, a chvílí, kdy si ji přečtete u kávy, uplynou většinou minimálně dva týdny.
Za tu dobu se ovšem může stát hodně. Někdo si nemovitost prohlédl, líbila se mu a podepsal rezervaci. Někdo ji koupil přímo z webu. A to my nemůžeme nijak zpětně ovlivnit – jakmile inzerát jde do tisku, je tam zafixovaný. Vydavatel to nezmění a já taky ne. Když pak voláte, můžu vám jen čestně říct, jak se věci mají.
Tady přichází na řadu rada, kterou klientům dávám pokaždé: nezavěšujte naštvaní. Makléř, který tu nabídku měl, má vysokou pravděpodobnost dalších podobných v portfoliu. Často takových, které ještě ani na portály nestihly. Pokud mu řeknete, co hledáte, klidně i e-mailem, dostane vás do databáze a první nová vhodná nabídka může přistát přímo u vás.
V KIWI Reality to takhle funguje běžně. Zájemce, který se ozve „pozdě", nepouštím ze zřetele – stane se z něj poptávající klient, a pokud něco podobného nabíráme, dáme mu vědět ještě dřív, než to pustíme do veřejné inzerce. Pro některé klienty jsme tak našli byt rychleji než z aktivního hledání.
Kdybych měl shrnout, jak postupovat efektivně, dostal bych se na čtyři body. Hledejte primárně online – informace tam jsou nejaktuálnější. Tištěné inzeráty berte jako orientační, ne závazné. Když nabídka padne, požádejte makléře o zařazení do poptávky. A v ideálním případě si nastavte i mailové upozornění na nové nabídky odpovídající vašim kritériím.
Pokud aktuálně hledáte byt nebo dům v Moravskoslezském kraji či okolí Prahy a Pardubic, klidně mi napište. Rád vás zařadím do našeho seznamu zájemců a u nových nabídek dáme vědět dřív, než se objeví ve veřejné inzerci.