V realitách se nám pravidelně stává, že po úmrtí majitele řešíme situaci, kterou by stačilo včas dvěma stránkami papíru ošetřit — a místo toho z ní bývá několik let soudních sporů, prodaná nemovitost a rozhádaná rodina. Obvykle jde o případy, kdy v rodině jsou současně vlastní i nevlastní děti. Pokud máte podobnou rodinnou konstelaci, stojí za to si na tohle téma udělat čas hned teď.
Tady musíme začít trochu nepříjemným zjištěním. Český právní řád nevlastnímu dítěti automatické dědické právo nepřiznává. I když jste ho vychovali od pleny, žil s vámi celý život ve společné domácnosti a nazýval vás tátou nebo mámou — bez vašeho aktivního kroku po vás nezdědí ani malý kousek nemovitosti.
Dědictví v Česku probíhá dvěma cestami. Buď podle takzvaného dědického pořádku, nebo na základě závěti či dědické smlouvy. Pokud zůstavitel nezanechá nic, nastupuje dědický pořádek — a v něm jsou pouze pokrevní příbuzní a manžel: vlastní potomci, manžel či manželka, rodiče, sourozenci. Nevlastní dítě sem zkrátka nepatří.
První řešení, které lidé většinou zvažují, je závěť. Tou skutečně můžete nevlastnímu dítěti odkázat to, co považujete za správné — třeba dům, byt nebo chalupu. Háček je v tom, že vlastní děti tím nemůžete obejít úplně.
Pokud nemáte zákonný důvod své vlastní děti vydědit (a těch důvodů je opravdu málo a jsou definovány přísně), zachovává jim občanský zákoník nárok na takzvaný povinný díl. U dospělých potomků jde o čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu, u nezletilých o tři čtvrtiny. Pokud na to v závěti zapomenete, mohou ji vaše vlastní děti po vaší smrti napadnout u soudu — a obvykle uspějí.
V praxi to vede k tomu, že když nevlastní dítě nemá v hotovosti dost na to, aby vlastní děti vyplatilo, musí se nemovitost prodat a peníze rozdělit. A celá vaše původní představa, že po vás dům převezme zrovna ten člověk, kterého jste tím chtěli odměnit, padá.
Pokud chcete tomuto scénáři předejít, je o úroveň výš dědická smlouva. Uzavíráte ji ještě za života s tím, komu chcete majetek odkázat — třeba s nevlastním dítětem. Funguje jako klasická smlouva: jsou v ní dvě strany a obě jí jsou vázány.
A tady je rozdíl, který stojí za zvýraznění. Závěť můžete kdykoli přepsat a tu předchozí smete pod stůl. Dědickou smlouvu už ne — bez souhlasu protistrany ji jednostranně změnit nelze. Pro toho, kdo ji s vámi podepisuje, je to pevnou jistotou, na niž může spoléhat.
Ještě důležitější je další účinek: dědická smlouva ruší nárok vlastních dětí na povinný díl. Po vaší smrti tak nemohou požadovat svůj zákonný podíl na majetku, a to ani na nemovitostech. Pokud máte složitější rodinné poměry a chcete mít naprostou jistotu, že majetek skončí tam, kde má, je to řešení, které dnes klientům doporučuji jako první.
Existují i dvě další cesty. Pro každého nejsou, ale občas mají smysl.
Tou první je osvojení nevlastního dítěte. Funguje, ale má svoje úskalí. U dospělých dětí někdy narazí na jejich vlastní pocit identity — málokdo chce v dospělosti měnit příjmení nebo se zříkat původního rodu. U nezletilých je nutný souhlas obou biologických rodičů, který se nepodaří získat vždy. A v každém případě počítejte se soudním řízením a další administrativou.
Druhou možností je darování nemovitosti ještě za vašeho života, ale s takzvaným věcným břemenem doživotního užívání — laicky řečeno právem dožití. Vlastnictví formálně přejde na nevlastní dítě hned, vy si ale v domě zachováte právo bydlet a užívat jej až do smrti. Pro mnoho rodin je tahle varianta ze všech nejpraktičtější — věc je vyřešená, vy máte klid a po vašem odchodu už nikdo nic nezpochybňuje.
Tohle se nestává každý den, ale stát se to může. Pokud nevlastní dítě, kterému jste odkázali nemovitost, odejde dřív než vy, závěť i dědická smlouva v té části pozbude účinků a majetek se znovu začne rozdělovat buď ze zákona, nebo podle aktualizované závěti — tu ovšem musíte stihnout sepsat. Proto se vyplatí dokumenty občas otevřít a aktualizovat, zejména po větší rodinné změně (úmrtí, narození, sňatek, rozvod).
Z mojí praxe v KIWI Reality bych vám doporučil tři věci. Zaprvé, neodkládejte to. Většina lidí o dědictví začne uvažovat pozdě a v důsledku to končí nedořešené. Zadruhé, najděte si dobrého notáře — ideálně toho, ke kterému budete chodit dlouhodobě, a ne jen jednorázově na jednu listinu. A zatřetí, kdykoli koupíte nebo prodáte nemovitost, otevřete si svoji závěť či dědickou smlouvu znovu. Realitní složení vašeho majetku se v čase mění a papír mu musí stačit.
Věty typu „ať si to po mně vyřídí, vždyť se nějak dohodnou" znějí v dobách rodinného klidu rozumně, ale po úmrtí majitele se z nich obvykle vyklube něco docela jiného. Hádky, soudy, nemovitosti prodané pod cenou a v krajním případě i trvale rozhádaná rodina.
Dědictví nemovitosti není o smrti. Je to o odpovědnosti za majetek a hlavně za lidi, kterým jej odkazujete. Pokud do své rodiny počítáte i děti, které vám sice nejsou pokrevně blízké, ale citově ano, vyplatí se tu odpovědnost převzít včas a důsledně.
V KIWI Reality vám rádi pomůžeme získat přehled o reálné hodnotě vaší nemovitosti — ať už pro účely odkazu, plánovaného daru, nebo prodeje. Bezplatný odhad nemovitosti je u nás samozřejmostí.